Rozhovor s Janem Bičovským, frontmanem kapely Taliesyn

Alena Konvalinová ze serveru G2 zpovídala Jana Bičovského. Rozhovor nejen o nově vycházející desce Taliesynu.

 

Pokud slyšíte o skupině Taliesyn poprvé, tak vězte, že byste si měli rozšířit sbírku kvalitní hudby o další cenný kousek. Právě v těchto dnech vychází jejich druhé album s názvem Zvesela! O Taliesynu, novém albu, a taky trochu o životě, jsme si povídali s frontmanem kapely, Janem Bičovským. Ačkoliv je Jan profesí lingvista, rozvázat jeho jazyk bylo věru obtížné.


Na vašem posledním koncertě v Balbínce jsem vás viděla poprvé. Připadám si jako úplný hudební nevzdělanec, že mi takový hudební poklad doposud unikal. Jak se koncert líbil tobě?
Nevím. Zřejmě ano, neb si z něj v důsledku jásání mnoho nepamatuji.

Proč právě Balbínka? Byla narvaná k prasknutí, nezasloužili byste si větší prostor?
Větší výběh bychom si zasloužili, ale zase Balbínka má nezaměnitelnou atmosféru (lehounce větší podíl dusíku). A ono moc míst po Praze, která by měla podobnou, není.

Nedokážu pochopit, že Taliesyn už dávno nezní v rádiu. Kvalita značně převyšuje řadu hudebních počinů, kterými nám rádia běžně plní slechy. Mám snad vycházet z písně S proudem a číst zatím záměr nehrát pro masovku?
„S proudem“ naráží na skutečnost, že si většina slušných muzikantů oškliví dělat své hudbě pasáka a že než to, raději nic. Ale rádia nás (a spoustu jiné muziky) nehrají z prostšího důvodu: posluchač vychovaný Gottem, Lucií a Olympikem žádá od hudby něco jiného, než jsme schopni poskytnout (co vlastně, je mi záhadou). A rádia žádají svého posluchače. Zajímavé je, že to platí i pro státní rozhlas, zatímco BBC nebo např. belgická či francouzská rádia naopak nové a zajímavé věci vyhledávají, tady se vám stane, že uděláte v rádiu rozhovor o své hudbě a doprostřed zazní „Když muž svou ženu snídá...“ a jistá rádia poznáte podle toho, že se vám při prvních tónech libovolné písně udělá na zvracení. Dokonce i ty dobré hrají tak dlouho, že si je znenávidíte. (V Pekle je už pro vás, milánkové, přichystané přivítání.)

Co si myslíš o českých fanoušcích? Je něco co nesnesou, a proto se to na české hudební scéně neobjevuje?
Čeští fanoušci (tedy myslím fanoušky hudby obecně, ne ty naše) především doplácejí na stav českých hudebních médií, jež je zrovna nekultivují, nenutí hledat a poznat kvalitu. A přirozeně nejsou majetní úměrně cenám nosičů, takže kradou. Což je taky spíš problém hudebního průmyslu. A obávám se, že snesou všechno. Co jim zbývá?

Kdybys měl člověku, který vás nikdy neslyšel, přiblížit, co hrajete pomocí připodobnění k českým kapelám (zpěvákům), které by to byly? Čechomor, Buty, Bárta, Redl…?
Redl. Možná Robert Křesťan. I když to kecám – ti dva se nám akorát náramně líbí a dost jsme jimi byli ovlivněni, ale upřímně – nevím. A doufám, že se ničemu tady nepodobáme. Je to směsice více věcí, ale ten mix je už v hudebním genomu kapely, navenek to pak jednou dopadne jako ratlík a podruhé jako čivava, ale nejsou to kočkopsi. Není to snaha hrát klasiku jako country a obohatit to hrdelními zpěvy a rozbrušovačkou.

Taliesyn se formoval v devadesátých letech minulého století, jaké hlavní změny ho dodneška potkaly?
Dokonce i minulého tisíciletí. Pozbyli jsme zpěvačky, vystřídalo se pár dalších muzikantů, zařadili jsme klávesy, což původně nebylo, a postupně se zbavujeme spojitosti s keltskou hudbou, neb je nám (nebo aspoň mně) poněkud šoufl ze vší té keltománie, nesmyslů o českém keltství a srandovního panáčkování v zelených kostýmech. 

Poměrně nedávno se k vašemu uskupení přidal Filip Benešovský. To je v hudebním světě poměrně významná persona. Jak jste se dali dohromady a v čem spočívá jeho podíl na hudbě Taliesynu?
Filip se dostal na jeden z posledních koncertů s předchozím basákem, který nás opouštěl. A slovo dalo pivo – totiž slovo. Filip má z nás bezesporu největší zkušenosti s organizováním kapely a s hudební branží obecně, což je nesporná výhoda. Navíc má obrovskou erudici, vyzná se ve všem od nahrávání, produkce, aranží až po jazzovou harmonii a mixolydickou slivovici. Skvěle imituje Gotta. A k tomu má ještě pořád celkem nadhled, což se starším členům už tolik nedaří.

Máte za sebou vydání alba Jižní amnésie, dvě dema a teď právě vychází zatím poslední album Zvesela! Povedlo se?

Náramně. Zvuk je skvělej, má to dobrou náladu a i výběr písní je ok. Navíc skvostný obal od Filipa Kazdy se znepokojujícím sdělením.

Podivní létající skřítci pálící se o temný plamen svíce… Proč právě tento motiv?
V písni „Výčepní“ se zpívá o hostinském, který zhasíná duše – takže proto svíce. K tomu tam opilci krouží ke stolům – takže můry. Ale jinak se v tom obrázku dá najít spousta drobných ohavných detailů a implikací. Totiž celá deska je tak trochu o smrti, a ta jak známo lidi přitahuje – v čase i prostoru. „Život je spirála v plameni končící“, jak řekl jeden moudrý čolek. Kamarád Filip Kazda to vyvedl ještě boschovštěji, než jsem doufal, takže obal je dílo samo o sobě (jednou originál vydražím!).

Jsi jedním z těch podivných tvorů také ty?
Jestli narážíš na to, že jedna z postaviček hraje na vlastní výbavičku, tak tam není pochyb, že se jedná o flétnistu. Myslím, že jsem na druhé straně plamene, mezi těmi postavičkami, jež přilétají z druhé strany. 

Jsi autorem všech textů na albu?
Úplně všech ne. Jsou tam lidovky – Lord Franklin, The Cobbler, Black is the colour, bluesy – Just Can‘t Keep From Crying a Sally Free & Easy a píseň Bosé tělo je od spoluzakladatele kapely Vojtěcha Jindry (vlastně se podílel i na Viselci, přinejmenším názvem a námětem).

Patří Taliesyn stále ještě do world music nebo máte trefnější škatulku?
Nemáme. My jsme se i do world music pěchovali, jen abychom někde byli a dalo se to nabízet. Ale world music to nejni, takže jsme asi definitivně ze hry. Možná by se dalo říct, že jsou to písničky. To sice není žánr, je to nicméně to, co nás zajímá – co všechno a jak se dá z písně udělat nebo z čeho všeho se dá udělat píseň. Co je za žánr Paul Simon? Nebo Vlasta Redl?


V čem hlavně se Zvesela! liší od Jižní amnésie?
Je méně akustické, bicí konečně znějí jako bicí, je temnější a tvrdší, je lépe nahrané a zahrané, má lepší obal, nejsou na něm ženské hlasy, zvukově je barevnější (hodně nám na Amnésii chyběla světle hnědá). Také jsme se rozhodli nahrát i nějaké cizí písně, ježto je stejně hrajeme živě a máme rádi, vesměs lidovky.

Který song vám dal nejvíc zabrat?
Asi Viselec, Robert napsal na původně jednoduchou rádobylidovku velice chytrý aranž, který ovšem není tak snadné uvést do praxe. Ale celkem šlo všechno dost rychle a hladce.

Je nějaká píseň na albu výjimečná?
Café. Je to asi jediná věc, která je zcela a úplně o skutečných lidech, ne nějaká inspirace. A je tááák smutná. Slzotvorná. Ale i jinak jsou všechny vesměs smutné a o smrti a opuštění, vraždách…

A co Výčepní?
Výčepní vznikl na základě textu, který jsem psal na jinou píseň, spousty alkoholu a Robertova osmioktávového dilda zn. EWI, jímž suploval kráčivou basu a já do ní pokřikoval kus té původní melodie. Takže taková srandička – a nakonec je to dost psycho, trochu k Waitsovi, dějem provází Richard Malát z kapely Cuprum alias pan Berka. 

Zůstaly nějaké písně v šuplíku?
Mraky. Hned jak budou peníze, objednám kontejner a nechám to odvézt. Za 12 let jsme udělali dvě desky, takže toho ještě na takových pět dalších bude.

Myslíš, že si Zvesela! najde své posluchače?
Najde, zajistí, prošacuje až na knot a totálně zblbne. Poněvadž bez uzardění (co byste taky chtěli po leguánovi?) mohu říci, že je to deska skvělá.

Chystáte s novým albem „šňůru“ nebo vám zase bude stačit Balbínka?
Nejen šňůru – i skobu a židli. Rádi bychom (ale Balbínka bude tak jako tak). Záleží na finančních a časových možnostech. Snad jaro.

Vrabčáci štěbetali, že bude také klip. Už máte vybranou píseň? Kdy se na něj můžeme těšit?
Ještě kdyby ho vrabčáci taky zacvakali a byl by. Chtěli bychom udělat Viselce, to je pěkně morbidní a přímo vybízí ke zklipování. Jak se tak pěkně houpe na větvi a tancuje mateník.

Sbalíte nástroje a vyrazíte za hranice všedních dnů? Mnohým českým hudebníkům se na tuzemské scéně nepodařilo prorazit a v cizině se chytli.
Kéž by. Vzhledem k tomu, že převážně zpíváme anglicky, snad by to ani nebyl takový problém. (Tedy je pozoruhodné, že v tom někdo problém vidí. Obvykle ti, kdo jihnou u textů cizích kapel, jimž beztak nerozumějí, mají náramně jasno, jak by kdo měl nebo neměl zpívat, když už je našinec. Ostatně – nebylo by taky pěkně české hrát jen na původní české nástroje – famfrnoch a vozembouch?) Ale i ta cizina předpokládá kontakty a tlačenku, kterou nemáme.

Kolik z vás jsou študovaní hudebníci (konzervatoristi) a kolik máte samouků?
Tři jsou konzervatoristi (flétna – Robert Fischmann, basa – Filip Benešovský, klávesy – Jiří Neužil), jeden liduškář (kytara – Vojtěch Jindra) a dva negramoti (bicí – Radim Chrobok a já –  buzuki/zpěv). 

Jak to máte v kapele se vztahy? S některými už to přece jen pár let táhneš…
Nenávidíme se. Nemůžeme se vystát. Je to strašné, teď mám konečně šanci to říci – je to peklo. Prostě hrozné. Drží nás pohromadě jen to, že za to nejsou skoro žádné peníze, je to spousta práce, sláva veškerá žádná a povolné fanynky by spočítal na prstech jedné brady. 

Jsi autorem většiny textů. Akceptuješ připomínky ke svým textům nebo… co napíše Bičovský je svaté?
Co napíše Bičovský je svaté a pouhý pohled odpomáhá od zácpy a má i další zázračné účinky. Do anglických textů mi nikdo moc nekecá, protože je to každému fuk, a do českých kecají všichni, protože vesměs za mnoho nestojí, ale nepomáhá to.

Máš na svědomí i hudbu?
Náááááhodou ke svým písním píšu i tu muziku – to, jak nakonec zní, ovšem není tak moc moje zásluha – aranže píšou druzí, po krvavých hádkách a třenicích v sudu se slanečky.

A co je dříve, text nebo muzika?
Obvykle je na počátku zároveň kus textu a kus muziky – ten text pak obvykle vyhodím a muziku přepíšu.

Kde bereš inspiraci a máš nějaké rituály (před, při, po)?
Budou to číst i mladší 18? Aha. Tak ne – žádné rituály. Inspiraci kupuji ve Sparu, v litrových baleních, je to tak nejvýhodnější. Také hormonální slepota je náramně inspirativní. A samozřejmě kradu jak straka.

Mívali jste v kapele také zpěvačku. Chybí vám ženská nebo to v kapele funguje jako na lodi a ženská vždycky znamená problém?
To skončilo před 8 lety. Ženská nám nechybí, neb ano – jsou s nimi problémy. Feromony, esli si rozumíme.

Taliesyn byl velšský básník a patron čarodějů, nakolik se s ním ztotožňuješ? Byl to tvůj nápad kapelu pojmenovat po něm?
Asi 25%, spojku nepočítaje, neb jsem rovněž patron. Byl to můj nápad – chtěli jsme něco nečeského, neanglického, žádnou zkratku, navíc tohle je úchvatný příběh. Jen to tvrdé y, tam původně být nemělo, ale takhle to vypadá líp. 

Vyvoláváš svými texty v lidech smutek, dojetí ... Nechceš být se svým smutkem sám?
V muzice k tomu nějak tíhnu… asi slovanská duše nebo co. Je to podobné jako v blues – ten má taky vesměs smutný texty, a přitom nakopne. Tedy jestli jsem něco nechtěl být, tak je to dojemný.

Co (kdo) tě vždycky rozveselí?
Dylan Moran a cizí neštěstí. A taky piju jako duha.

Pokud mám správně informace, tak jsi posledních 14 let strávil na pražské fildě. Tvůj obor je srovnávací jazykověda. Uvažoval jsi o jiné profesi?
O vícero. Třeba reklama – akorát že vymýšlet zhovadilé hříčky pro lid ulice není zas taková legrace. Nebo se zašít v antikvariátu. Myslím, že bych také byl velmi schopný papež. 

Proč jsi nešel na konzervatoř?
Moje hráčské schopnosti, jak by velkoryse dosvědčili spoluhráči, by stěží vystačily na lidušku. Noty nečtu, rytmus nedržím, kytaru nenaladím atd. Bída. Kromě toho mne nikdy nenapadlo, že bych to mohl využít proti davu. 

Jaký je tvůj vztah k poezii? Nakolik tě ovlivnil např. Jan Skácel, oba máte bezovou duši? (pozn. red. Duše z bezu název písně skupiny Taliesyn a také formulace ze Skácelovy básně Malá nádraží)
Fanatický. Ale naštěstí už jen pasivní. Pokusy byly – a strašné. Skácel mne rozhodně ovlivnil v českých věcech typu Duše z bezu a Javorového srdce, ale konkrétně tu inspiraci duší z bezu si nevybavuji. Potřeboval jsem něco „lehkého“ kvůli druhé sloce a tohle bylo mazlavě poetické.

Kromě textů píšeš také odborné lingvistické knihy, máš v šuplíku také nějakou prózu?
Jistě. Pornografický román ze života kapybar. Něco jako Coelho, ale filozofičtější. Především ty vnitřní monology.

V Taliesynu hraješ mimo jiné na buzuki? Proč právě tento pro většinu lidí neznámý strunný nástroj?
Protože jsem ho v Athénách koupil a náramně se mi líbil ten zvuk. Co na tom, že neladí? Co na tom, že lže a toulá se po nocích a nechá se zapírat před známými, zatímco já chytám prach na stěně?

Víme, že umíš hrát na všeliké hudební nástroje a také zpívat? A co tanec, třeba irské lidové…?
Myslíš ministerstvo švihlé chůze? Ne – díky.

Co je pro tebe hudba?
Jak kdy. Pasivně anestetikum. Návykové. Aktivně prostředek vyvolání jistého druhu transu, který je tím lepší, že už neslouží žádné komunikaci s nadpřirozenem, jak tomu snad bylo původně, ale všemu ostatnímu, co s tím souviselo. 

V září jsi oslavil 33, jak zatím neseš Kristova léta? A co plánuješ na dalších 33 let?
Podle všeho líp než on :)  S Židy i Římany jsem zadobře, do Talmudu nefušuju, hlídám si, abych nevyráběl na každém kroku nemrtvé, a pokud bych se náhodou začal veřejně rozkřikovat o svých imaginárních kamarádech a radit lidstvu stran morálky, mám v Bohnicích spolehlivé útočiště.

Pozveš nás na příští koncert?
To se ví – jen jestli se tam vejdete. Třeba Balbínka 22. a 31. 12. A taky 7. února bude křest CD v Malostranské besedě.

Nové album Zvesela! koupíte na 
www.taliesyn.cz





Za laskavé svolení zveřejnit zde rozhovor děkuji autorce Aleně Konvalinové. 
Zdroj: 
www.g2.cz
Spolupráce